Říkají o nás

Mám od mládí astma a prodělala jsem 4 covidy, plíce mi pracovaly na 40 % po poslední kontrole. Teď na konci června na dovolené se mi zhoršilo dýchání tak, že jsem záchvaty kašle měla neustále, nespala jsem, lapala jsem po dechu a nemohla souvisle mluvit, natož jít na krátký výlet. I přes dvojitou dávku léků potíže nepolevovaly. Bylo mi mizerně jako kdysi dávno, než mi lékaři sdělili důvod potíží. A všichni teď byli zvědaví na ten „nový“ způsob léčby. V koutku duše tak trochu nevěřili, že jen dýcháním v podzemí se mi zdravotní stav zlepší a uleví se mi. Jenže já věděla, že chci být zdravá, protože bez dechu je život fakt málo barevný a radostný. Kromě tradiční léčby zkouším roky různé techniky, nové i dávno zapomenuté, jsem zvyklá na trochu dřiny a disciplíny.

A co jsem všem říkala od první zkušební návštěvy, po které jsme se konečně vyspala? „Neskutečné! Je to pro mě zázrak!“ Nejen, že jsem spala bez nočních záchvatů od prvního dýchání v jeskyni, ale během prvního týdne jsem přestala mít potíže i přes den, ve druhém týdnu jsem mohla zase po dlouhé době začít zpívat. Díky dechovému tréninku společně s pohybem (poctivě každý den 2,5 až 5 km chůze) v jeskyních prostorách se mi pak od třetího týdne celkově zlepšila kondice a odolnost při dechové zátěži, při fyzické aktivitě, v chladu, plíce už nebyly vysušené jak treska, průdušky se nesvíraly a mohla jsem se nadechnout až ke klíčním kostem.

Pomalu dýchat, poctivě se hýbat a nechat léčivé klima v plicích pracovat. Jednoduché a účinné. Jsem vděčná za možnost si speleoterapii jako dospělák vyzkoušet, protože tento způsob léčby bez nadsázky zázračný opravdu je. Pro mě určitě.